Marku Laneganovi táhne na padesátku. Chystá se také vydat nové album nazvané Phantom Radio. Bude to deváté album, které vydává pod svým jménem, ale zkombinujte to s alby, na kterých se podílel – ať už s Isobel Campbell nebo Duke Garwoodem nebo jako padesátiprocentní člen Gutter Twins (se svým dlouholetým spolupracovníkem Gregem Dullim) nebo s legendární první Laneganovou kapelou Screaming Trees, a vyjde vám počet blížící se dvacítce. A pak je to jeho hostování v Queens Of The Stone Age, předtím v Mad Season, superkapele z poloviny devadesátých let, kde hráli členové Alice In Chains, Pearl Jam a Screaming Trees. A to jsme vynechali jeho roli příležitostného zpěváka na deskách umělců, jako jsou UNKLE, Martina-Topley Bird, Moby, Soulsavers, Melissa Auf der Maur a Creature With The Atom Brain. Celkem se Mark Lanegan podílel na zhruba 50 deskách. Padesát let, 50 desek. Co ho tenhle život naučil?
Mark Lanegan se usměje svým širokým úsměvem.
“Že život je víc, než každodenní skládání písniček.”
Kdysi každé ráno vstával a něco napsal. Nechal to na pár hodin uležet, pak se k tomu vrátil, dál se v tom šťoural v noci. Když přišel čas natočit desku, měl hromadu materiálu, z něhož se na desku dostala jen malá část. Ale novinka Phantom Radio, podobně jako oslavované předešlé Blues Funeral (2012), je jiná – natočil na ni každou písničku, kterou složil. Trvalo mu to dva a půl měsíce, ale jen proto, že se Mark naučil nikam nepospíchat. Složil písničku. Přinesl ji Alainu Johannesovi, svému producentovi, který zařídil nahrávání ve svém studiu ve West Hollywoodu. Jakmile byla písnička natočená, Mark si vzal pár dní volno a napsal další. Odhaduje, že pracoval tak dva dny v týdnu, ne víc než pět hodin denně. Tohle není vyzívanost nějakého budižkničemu, ale disciplína opravdového řemeslníka.
Mark se o svém modus operandi vyjadřuje poměrně skromně.
“Zlepšil jsem se v destilování toho, z čeho mi vzniká úspěšná písnička a z čeho ne. Myslím, že jsem náročnější. Ale současně ne tak aktivní. V padesáti je to docela pěkná rovnováha, ne?” směje se, “Už z toho tolik nešílím jako dřív. Když jsem byl mladší, bylo to mnohem těžší, psát písničky.”
Markovo mládí bylo šílené v mnoha ohledech. Kluk s maléry z malého farmářského městečka Ellensburg ve státu Washington – několikrát trestaný za krádeže a prodej drog, kterému ve dvaceti doktor řekl, že do třiceti bude mrtvý, pokud něco neudělá se svou závislostí na alkoholu. Lanegan později žertoval, že mu v tom případě heroin zachránil život. V Screaming Trees viděl víc násilí než v jakémkoliv výchovném zařízení – kapela, do které vstoupil v roce 1984 se vzájemnými sourozeneckými potyčkami dvou bratrů, kteří skládali písničky, promlátila k čím dál víc působivějším albům. Deska Sweet Oblivion z roku 1992 již dosáhla komerčního úspěchu, který jim přinesl uznání hudební scény v Seattlu, mimo jiné i členů skupiny Nirvana. Současně se strastiplným putováním kapely na vrchol Lanegan začal vydávat sólová alba, povětšinou akustická, na kterých uplatnil svůj silný hlas a zlověstnou osobnost, které zdobná psychedelie Screaming Trees málo využívala.
Jeho debut The Winding Sheet (1990) vyrostl na troskách pokusu Lanegana a Kurta Cobaina natočit EP s bluesovými cover verzemi. Laneganova verze Leadbellyho písničky Where Did You Sleep Last Night přežila (a byla jistým vzorem pro Cobaina a slavnou verzi této písně v podání Nirvany), ale teprve následující mistrovské album Whiskey For The Holy Ghost (1993) potvrdilo pozici Lanegana jako jedinečného umělce.
Uběhlo dalších deset let, než Lanegan přišel s deskou, která by se tomuto albu vyrovnala. Na Bubblegum (2004) Lanegan povstal z mrtvých Screaming Trees a nadále horečnatě tvoří nové verze blues, částečně akustické, částečně elektrifikované, převážně produkované Alainem Johannesem, s celou škálou pomocníků (Josh Homme; PJ Harvey). Po dalších sedmi letech různých projektů definitivně čistý Lanegan vydává skvělé album Blues Funeral s vlivy Krautrocku, který přidal novou strukturu do jeho melasovitého plátna temnoty.
Nové album Phantom Radio staví na stejných základech: produkoval ho Alain Johannes a Laneganův hluboký hlas zvěstuje pravdy pochmurné říše. “Viděl jsem krvácející nohy poutníků,” zpívá Mark v Judgement Time. “Viděl jsem celá topící se města, viděl jsem celé armády umírat.” Věříte každému slovu – žádný jiný žijící zpěvák nemá hlas, který by byl takto schopen zvěstovat biblická znamení.
Je to ale součást řemesla, protože Mark Lanegan není tak černý, jak ho lidé malují. Jeho hlavní nástrojem při skládání desky Phantom Radio byl jeho telefon – speciálně aplikace jménem Funk Box. “Tentokrát jsem se neobtěžoval se zapojováním svých 909 a 808,” říká, “protože tahle aplikace je má. Udělal jsem na ní party pro bicí a pak přidal hudbu na syntezátoru nebo kytaře.”
Phantom Radio organicky vyrostlo z těchto syntetických kořenů a přibralo Markovu pokračující lásku ke Krautrocku a nové vlně osmdesátých let, kterou ho při objíždění Los Angeles v autě zásobuje jeho oblíbené satelitní rádio Sirius. “Mají pár dobrých programů – garážový punk Little Stevena je skvělý – ale obzvlášť ty pořady o osmdesátkách,” říká. “ To byla muzika té doby, kdy jsem začal dělat hudbu. Trees sice vycházeli z psychedelie Nuggets, 13th Floor Elevators a Love, ale ve skutečnosti jsme poslouchali Echo And The Bunnymen, Rain Parade, the Gun Club. Spoustu britského post-punku. Úplně jsme to milovali. Jen jsem počkal do svých skoro padesáti a pak to začal vykrádat.“
Trip-hop – obzvlášť post-punková variant z devadesátých let je inspirací nejméně pro jeden z klíčových momentů desky – skladbu The Killing Season, na které se podílel holandský houslista Sietse Van Gorkom.
Laneganova štedrá povaha otevřená spolupráci získala na desce další poklad v podobě britského kytaristy Duke Garwooda, s kterým Mark natočil v roce 2013 album Black Pudding.
Název alba pochází z textu skladby Smokestackmagic, která se objeví na EP No Bells On Sunday předcházejícímu vydání alba. Je na něm pět skladeb, které vznikly ve stejné době jako album, ale jsou dle Marka trochu “trhlé” a ke zbytku by se nehodily.
Mark Lanegan si kromě nové desky ale samozřejmě připravil i turné, při kterém odehraje jeden koncert také v České republice. Stane se tak 20.února 2015 v pražském Lucerna Music Baru. Koncert se uskutečné ve spolupráci se Scrape Sound.
Vstupenky budou v předprodeji od 24.9. Na pražský koncert stojí v předprodejích www.goout.cz, Eventim, Ticketpro, Ticketportal a na webu www.musicbar.cz 450,- Kč + poplatky, v pokladně LMB pak bez poplatku.
